Bible

1 A dni Dávidovy se přiblížily k smrti; i přikázal Šalomounovi, svému synu, výrokem: 2 Já odcházím cestou vší země; budeš tedy silný a projevíš se jako muž 3 a zachováš nařízení Hospodina, svého Boha, - chodit jeho cestami, dbát jeho ustanovení, jeho rozkazů a jeho předpisů a jeho svědectví, jak je psáno v zákoně Mojžíšově, abys docházel prospěchu ve vše m, co budeš činit, a kamkoli se budeš obracet, 4 aby Hospodin mohl potvrdit své slovo, jež o mně vyslovil výrokem: Budou-li tvoji synové dbát své cesty k chození před mou tváří v pravdě, celým svým srdcem a celou svou duší, - výrokem: Nebude ti nikdo vytínán z trůnu Isráélova. 5 A ty také víš, co mi učinil Jóáv, syn Cerújin, co učinil dvěma velitelům vojska Isráélova, Avnérovi, synu Nérovu, a Amásovi, synu Jetherovu, že je zabil a v mír vpustil krev války a uvedl krev války na svůj opasek, jenž byl na jeho kyčlích, a na svou obuv, jež byla na jeho nohou. 6 Musíš se tedy zachovat podle své moudrosti, a ť nenecháváš jeho šediny sestoupit v šeól v pokoji. 7 Budeš však prokazovat laskavost synům Barzillaje, Gileádího, a ť jsou mezi jídajícími u tvého stolu, neboť tak se přiblížili ke mně při mém útěku před tváří Avšálóma, tvého bratra. 8 A hle, je u tebe Šimeí, syn Géry, syna Jemíního, z Bachúrím, jenž se mi v den mého odchodu do Machanájim ostrým zlořečením jal zlořečit; potom mi on k Jordán u přišel vstříc, i přisáhl jsem mu při Hospodinu výrokem: Chci-li tě mečem usmrtit! 9 Nyní však nechť ho nenecháváš bez trestu, vždyť ty jsi moudrý muž a budeš vidět, co s ním máš učinit, a by s jeho šediny v šeól seslal v krvi. 10 A Dávid ulehl se svými otci a byl pohřben ve městě Dávidově. 11 A dní, co Dávid kraloval nad Isráélem, bylo čtyřicet let; sedm let kraloval v Chevrónu a třicet a tři léta kraloval v Jerúsalémě. 12 A na trůn Dávida, svého otce, usedl Šalomoun a jeho kralování bylo velmi upevněno. 13 A Adónijjáhú, syn Chaggíth, přišel k Bath-ševě, matce Šalomounově; ta řekla: Zda je tvůj příchod pokoj ný? A řekl: Pokoj ný. 14 A řekl: Mám k tobě co promluvit. I řekla: Mluv. 15 A řekl: Ty víš, že království se do stalo mně a na mne stran kralování upřeli, všechen Isráél, svou tvář, a le království se obrátilo a do stalo se mému bratru, neboť se mu do stalo od Hospodina; 16 já se však nyní chystám vyžádat si od tebe jednu věc, kéž nezamítáš mou tvář. I řekla k němu: Mluv. 17 A řekl: Řekni, prosím, Šalomounovi, králi, neboť tvou tvář nebude zamítat, a ť mi ráčí dát Avíšag, šúnémskou, za ženu. 18 A Bath-ševa řekla: Dobře, já za tebe ke králi budu mluvit. 19 Bath-ševa tedy vstoupila ke králi Šalomounovi promluvit s ním za Adónijjáhúa; a král jí povstal vstříc a poklonil se jí, i usedl na svůj trůn a dal přistavit trůn pro královu matku, i usedla po jeho pravici 20 a řekla: Já se chystám vyžádat si od tebe jednu malou věc, kéž nezamítáš mou tvář. A král jí řekl: Žádej, má matko, neboť tvou tvář nebudu zamítat. 21 I řekla: Nechť se dává Avíšag, šúnémská, za ženu Adónijjáhúovi, tvému bratru. 22 A král Šalomoun odpověděl a řekl své matce: A nač pro Adónijjáhúa žádáš Avíšag, šúnémskou? I království pro něho žádej, vždyť on je můj bratr, starší než já, i pro něho i pro Evjáthára, kněze, i pro Jóáva, syna Cerújina. 23 A král Šalomoun přisáhl při Hospodinu výrokem: Takto nechť mi Bůh činí a takto nechť přidává, že Adónijjáhú toto slovo vyslovil proti své duši! 24 Nyní tedy, jako že je živ Hospodin, jenž mě upevnil a posadil mě na trůn Dávida, mého otce, a jenž mi zřídil dům podle toho, co promluvil, ano, dnes musí být Adónijjáhú usmrcen. 25 To zařídil král Šalomoun skrze Benájáhúa, syna Jehójádova; ten se na něho vrhl, takže umřel. 26 A Evjáthárovi, knězi, král řekl: Jdi do Anáthóth na svá pole, neboť ty jsi hoden smrti, a le nechci tě v tento den usmrtit, neboť jsi před tváří Dávida, mého otce, nosil skříňku Pána, Hospodina, a že ses natrápil vším, čím se natrápil můj otec. 27 Tak vyhnal Šalomoun Evjáthára z postavení kněze Hospodinu, k naplnění slova Hospodinova, jež vyslovil o domě Élího v Šíle. 28 A ta zvěst došla až k Jóávovi; Jóáv se totiž byl naklonil za Adónijjou, a č za Avšálómem se nebyl naklonil. Prchl tedy Jóáv do stanu Hospodinova a chytil se rohů oltáře. 29 I bylo králi Šalomounovi oznámeno, že Jóáv prchl do stanu Hospodinova, a hle, je vedle oltáře. Šalomoun tedy poslal Benájáhúa, syna Jehójádova, výrokem: Jdi, vrhni se na něho. 30 A Benájáhú vstoupil do stanu Hospodinova a řekl k němu: Takto řekl král: Vyjdi. I řekl: Ne, nýbrž chci umřít zde. Benájáhú tedy odevzdal slovo králi výrokem: Tak promluvil Jóáv a tak mi odpověděl. 31 A král mu řekl: Učiň podle toho, co promluvil, a vrhni se na něho a pohřbi ho, a ť sejmeš ze mne a z domu mého otce nevinnou krev, již Jóáv prolil. 32 A Hospodin vrátí jeho krev na hlavu jeho, jenž se vrhl na dva muže spravedlivější a lepší než on a zabil je mečem, aniž můj otec Dávid věděl, Avnéra, syna Nérova, velitele vojska Isráélova, a Amásu, syna Jetherova, velitele vojska Júdova, 33 a jejich krev se navždy vrátí na hlavu Jóávovu a na hlavu jeho semene, Dávidovi však a jeho semeni a jeho domu a jeho trůnu se od Hospodina navždy bude do stávat pokoje. 34 Benájáhú, syn Jehójádův, tedy vystoupil a vrhl se na něho a usmrtil ho, a pohřbil ho v jeho domě v pustině; 35 a král místo něho nad vojskem dosadil Benájáhúa, syna Jehójádova, a Cádóka, kněze, dosadil král místo Evjáthára. 36 A král poslal a dal povolat Šimeího a řekl mu: Zbuduj si v Jerúsalémě dům a usídli se tam, a nesmíš odtamtud nikam vycházet, 37 neboť v den tvého vyjití, když budeš překračovat potok Kidrón, se stane, - musíš nepochybně vědět, - že jistotně budeš muset umřít; tvá krev bude na tvé hlavě. 38 A Šimeí králi řekl: To slovo je dobré; podle toho, co můj pán, král, vyslovil, tak bude tvůj nevolník činit. A Šimeí po mnoho dní bydlel v Jerúsalémě; 39 a le po uplynutí tří let se stalo, že Šimeímu utekli dva nevolníci k Áchíšovi, synu Maachovu, králi Gathu; to Šimeímu oznámili výrokem: Hle, tvoji nevolníci jsou v Gathu. 40 A Šimeí vstal a osedlal svého osla a odebral se do Gathu k Áchíšovi hledat své nevolníky, a odebral se Šimeí a své nevolníky z Gathu přivedl. 41 A Šalomounovi bylo oznámeno, že se Šimeí odebral z Jerúsaléma do Gath u a vrátil se; 42 a král poslal a dal Šimeího povolat a řekl k němu: Zda jsem tě nezavázal přísahou při Hospodinu, když jsem proti tobě důrazně prohlásil výrokem: V den tvého vyjití, když se kamkoli budeš ubírat, musíš nepochybně vědět, že jistotně budeš muset umřít? A řekl jsi ke mně: To slovo je dobré, uslyšel jsem. 43 Proč jsi tedy nedodržel přísahu při Hospodinu a rozkaz, jímž jsem na tebe vložil povinnost? 44 A král k Šimeímu řekl: Ty víš o všem zlu, o němž ví tvé srdce, jež jsi provedl Dávidovi, mému otci, a le Hospodin všechno tvé zlo vrátí na tvou hlavu, 45 král Šalomoun však bude požehnán a trůn Dávidův bude před tváří Hospodinovou navždy upevněn. 46 A král rozkázal Benájáhúovi, synu Jehójádovu; ten vyšel a vrhl se na něho, takže umřel. I bylo království upevněno v ruce Šalomounově.